Když byl v roce 1869¹ zaveden korespondenční lístek, byla tím otevřena cesta k pohlednici, tedy k dopisnici s adresní stranou a stranou s grafickým přítiskem. Pohlednice nesla na své neadresní straně řadu vyobrazení, mezi nimi se objevily i mapy.

Kdy se tak stalo poprvé, není autorovi známo, je pravděpodobné, že již před koncem 19. století.

Mapy zachycovaly skupiny států, jednotlivé státy, historické země, regiony. Byly vydávány z různých důvodů, nejen jako prostá informace o území nebo dění na něm, ale často také jako propagační prostředek k dosažení určitých, zpravidla politických cílů.

Tyto mapy byly různého provedení. Byly přetiskovány mapy již dříve vyhotovené, ale byly kresleny i nové mapy pouze pro účely těchto vydání. Byl-li v obou případech k jejich vyhotovení dostatek času a byl-li jejich autorem odborník znalý problematiky – zkušený kartograf a graficky zdatný kreslič – měly zpravidla dobrou úroveň obsahovou i grafickou. Pokud tomu tak nebylo, byly pak často velmi nezdařilé, chybné v obsahu a s neumělou kresbou. To platilo zejména v případě potřeby rychlého rozšíření dané informace, tedy například v době války, v době náhlých politických změn, kdy tyto mapy, ať již samostatně, nebo na pohlednici, se staly prostředkem nejenom informačním, ale i propagačním. Často byla dána přednost obsahu před formou.

Mapy byly tištěny na pohlednice formátu obvyklého v dané době nebo i většího.² Velikost papíru měla vliv na měřítko představené mapy. Malý formát pohlednice tak mnohdy podmínil i jejich velmi malé měřítko, vše v závislosti na rozsahu zobrazeného území.

Někdy však byla předložena i mapa většího měřítka, a to tak, že byla přenesena na několik pohlednic třeba i malého formátu a teprve větší soubor poskytl celkový obraz mapy.

Mapy byly tištěny jednobarevně i vícebarevně, opět, pokud to okolnosti dovolovaly, v dobré kvalitě a na dobrém papíře, pokud nikoli, pak špatně a na špatném papíře.

V roce 1918 skončila I. světová válka³. Vítězné mocnosti diktovaly poraženým státům své podmínky. Výsledkem byly, kromě jiného, nejenom změny hranic řady již existujících států, ale i vznik států nových. Tyto skutečnosti se odrazily ve tvorbě řady nových map dokumentujících tyto proměny a následně také ve vzniku mnoha mapových pohlednic, na něž byly tyto mapy přeneseny.

Dne 28. 10. 1918 byl vyhlášen samostatný československý stát⁴. V souvislosti s tím byly vytvořeny i jeho mapy, jež se v té či oné podobě objevily i na pohlednicích. Přímo tyto mapové pohlednice si zaslouží naši zvláštní pozornost, a protože dne 28. 10. 2008 uplynulo 90 let od tohoto aktu, je to dobrý důvod ke stručnému pojednání právě o nich.⁵

Stejně dobrým důvodem je 90. výročí zahájení mírové konference v Paříži dne 18. 1. 1919.⁶

Je přirozené, že první z mapových pohlednic vznikly v zahraničí, v době snah našich exilových představitelů o obnovu české státnosti v rámci uvažovaného československého státu. Byli to především Tomáš Garrigue Masaryk (1850 Hodonín – 1937 Lány), Edvard Beneš (1884 Kožlany – 1948 Sezimovo Ústí) a Milan Rastislav Štefánik (1880 Košariská – 1919 Ivanka pri Dunaji).⁷

Pohlednice sloužily propagaci nového státu, tehdy především jak u našich krajanů, tak i u ostatní zahraniční veřejnosti.

Právě v této souvislosti uvádíme na prvním místě pohlednici nesoucí mapu s názvem CARTE ETHNOGRAPHIQUE DES PAYS TCHÈQUES.⁸ Není datovaná, na dobu jejího vzniku můžeme usuzovat jen z letopočtu připojeného k podpisu autora mapové kresby. Blíží se mapě, kterou zakladatel samostatného československého státu a jeho pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk nakreslil ve Švýcarsku v Ženevě v březnu roku 1915 ⁹ a v pozměněné podobě přiložil v dubnu roku 1915 v Londýně k memorandu nazvanému Independent Bohemia.¹⁰

Nový stát měly tvořit české země Čechy, Morava a Slezsko, dále pak Slovensko, to je území v Uhrách obývané Slováky:

Podaný mapový obraz je nepochybně přímou zmenšeninou mapy mnohem většího měřítka. V tomto výsledném malém měřítku se stala síť sídel a vodních toků neúměrně hustá, jejich popisy jsou takřka nečitelné. Dobře rozpoznatelné jsou jen hranice a názvy historických zemí. To však bylo to podstatné. Rozsah uvažovaného státu, jeho skladba a průběh hranic byly i tímto způsobem naznačeny naprosto dostatečně. Popis je ve francouzském jazyce, čteme pak například BOHÉME, MORAVIE, SILÉSIE, SLOVAQUIE, pohlednice byla zřejmě určena pro francouzské jazykové prostředí, navíc byl tento jazyk v 1. polovině 20. století jazykem diplomatů. Přesto na rubu pohlednice nalezneme vedle textu francouzského i krátký text v anglickém jazyce.

Průběh hranic českých zemí odpovídá situaci v době vzniku mapy. Nejsou zde ještě stanoveny žádné územní požadavky vůči sousedním zemím. Oproti vzpomenutému prvému Masarykovu návrhu jsou výrazně zmenšené nároky v oblasti Slovenska, navržená hranice probíhá mimo tok řeky Dunaje. Orientuje se na slovensko-maďarskou národnostní hranici.

Jsou doplněny počty obyvatel v jednotlivých historických zemích a na Slovensku.

Zemské znaky představují jen Slezsko, Čechy a Moravu, Slovensko zde prozatím zastoupeno není.

Dalším příkladem je nedatovaná pohlednice THE CZECHOSLOVAK REPUBLIC. Mapa na ní byla vydána ve Spojených státech amerických (USA) již v roce 1915¹¹. Pohlednici samotnou však můžeme datovat teprve rokem 1918. Text na jejím rubu nadepsaný CZECHOSLOVAKS odkazuje totiž na tzv. 14 bodů prezidenta USA Woodrowa Wilsona (1856 Staunton – 1924 Washington, D.C.)¹², které vyslovil právě v tomto posledním válečném roce 1918.¹³

Zdá se, že mapa byla zhotovena speciálně pro tuto pohlednici. Není zde náznak zmenšení předlohy, vše je dobře čitelné.

Jsou zobrazeny Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko. Jsou popsány jako Bohemia, Moravia, Silesia a Slovakia. Anglického jazyka bylo v mapě užito i v dalších případech, některé názvy jsou však i v českém, maďarském a německém jazyce. Jižní slovenská hranice se zde přimyká k řece Dunaji, tedy nejenom k výrazné, ale i nesnadno překročitelné hranici. Mimořádně cenné by pak bylo i vlastnictví části této významné evropské vodní cesty. Zvlášť zajímavým místem v mapě je návrh předpolí Bratislavy (Pressburg). Byl to zřejmě počátek uvažovaného spojovacího koridoru mezi vznikajícím československým a jihoslovanským státem (pozdější Jugoslávií). Měl být veden na společné hranici Rakouska a Maďarska. Byl předmětem jednání na mírové konferenci v Paříži v roce 1919. Přes velký zájem obou slovanských států nebyl tento záměr nikdy uskutečněn.¹⁴

Obsahově je mapa nesmírně chudá, kresebně neumělá, ale s jasnou vypovídací hodnotou. Je nepochybné, že i v tomto provedení dokázala určené adresáty ve smyslu svého zadání plně oslovit. Tím spíše, že prostorová informace na líci pohlednice byla doplněna ještě o onen rubový text v anglickém jazyce, který přinášel základní vysvětlení k nově vznikajícímu samostatnému státu.

Obdobně se můžeme vyslovit i k další představené mapové pohlednici. Ta již však vznikla v domácím prostředí, nepochybně po vyhlášení samostatného státu. V ozdobném rámu je malá mapka s velkým názvem REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ, na požadovaném území jsou popsány jen ČECHY, MORAVA a SLOVENSKO, dále vidíme dva názvy českých historických zemí LUŽICE a SLEZSKO. Popsány jsou i RAKOUSY, UHRY a POLSKO.

Nedobře čitelné jsou názvy sídel, naznačeny jsou nejvýznamnější vodní toky, a to i mimo uvažované státní území. 

Více než tato nevzhledná mapka nás může zaujmout doplňková vlastenecká výzdoba v jejím rámu. Při horním okraji leží znaky zemí tvořících tento stát nebo zemí s historickou vazbou na něj. Na prvém místě je to znak Slovenska, následují znaky Moravy, Čech, Slezska a Horní Lužice, která v představách tvůrce kresby zřejmě reprezentovala i Lužici Dolní.

Vedle toho zde stojí postavy bájných i historických osobností našich národních dějin. Vlevo nahoře kněžna Libuše věští slávu Prahy, praotec Čech shlíží na českou zemi, jezdec na koni je husitský vojevůdce Jan Žižka (či snad český král Jiří z Poděbrad?), jsou zde vysoké morální autority českého národa Mistr Jan Hus a Jan Amos Komenský. Oblouk je uzavřen čtveřicí postav. Zřejmě Čech, Moravan a Slezan si bratrsky podávají ruce s nově příchozím Slovákem. Mapa i tyto výjevy jsou položeny na pozadí mohutné rozkošatělé slovanské lípy.

Pohlednice je tištěna dvojbarevně, v podivné kombinaci červené a zelené barvy, které by spíše slušely tematice maďarské než české.

Rub je potištěn zavedeným způsobem, je zde místo pro vypsání adresy i sdělení. Je zde velký nadpis DOPISNICE a k tomu menší REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ.

Tato pohlednice není datovaná, nevíme, kdo a kde ji vydal a vytiskl. Jen dle poštovního razítka můžeme soudit na rok vydání 1919.

Již na domácí půdě vznikly dvě dvojpohlednice zobrazující nově vyhlášený samostatný československý stát.

První z nich je potištěna pouze na lícní straně, chybí cokoli dalšího, co by naznačovalo, že jde o tiskovinu sloužící poštovnímu styku. Přesto ji bylo možno po přeložení jako takovou použít, i takto bylo možno na jednu z polovin napsat adresu a na druhou sdělení. Dostatek místa byl i pro vylepení poštovní známky a pro úřední poštovní razítko.

Tato pohlednice nese název Mapa přibližných hranic ČESKO – SLOVENSKÉHO STÁTU. Má měřítko přibližně 1 : 5 000 000. Zdá se, že její mapa byla zpracována pouze pro tento účel. Jako mnohé další mapy té doby je kresebně velmi neumělá, její popisy jsou ale ještě čitelné. Jsou zobrazena sídla, vodstvo – to je však až neúměrně zahuštěno – poté zemské hranice a samozřejmě navrhované hranice státní. ČECHY, MORAVA a SLEZSKO jsou popsány (tímto způsobem), SLOVENSKO však nikoli. Kresba je vyvedena i za uvažované hranice státu, popsány jsou i sousední územní celky. SASKO, BAVORY, HORNÍ a DOLNÍ RAKOUSY, UHERSKO, na severu pak popisem HAL., tj. Halič, naznačeno je POLSKO. Z kresby je zřejmé, že autor jistě nebyl kartograf, to však v tehdejší pohnuté době nijak nevadilo. Názvosloví je ve většině případů i pro zahraniční území použito české.

Územní nároky jsou zde vzneseny jen na severu vůči Prusku, a to na historické české území Kladsko.

Slovensko je požadováno ve značném rozsahu, jeho jižní hranice sleduje řeku Dunaj a zasahuje až do vzdálenosti pouhých 35 km na sever od hlavního maďarského města Budapešti. Ohraničený prostor státu je vybarven červeně, samotný tisk mapy je černý.

Druhá z těchto pohlednic nese tučným písmem vysázený název státu – Československý stát:

 

Tato pohlednice je vytištěna pouze jednobarevně – černě na čtvrtce obyčejného narudlého papíru, jaký byl v průběhu I. světové války užíván pro tisk běžných korespondenčních lístků. Mapa na něm je částečně upravenou zmenšeninou mapy „Budoucí republika československá“, která byla vydána v Holešově snad ještě v roce 1918¹⁵. Československé územní nároky jsou oproti jiným předloženým mapám maximalistické, z části však plně oprávněné, protože šlo o navrácení území ztracených v důsledku nevyhlášených válečných konfliktů a pod nátlakem. Z tehdy pruského Horního Slezska je požadováno staré české území na Ratibořsku a Hlubčicku, dále Kladsko, při jižní hranici Čech pak z Dolních Rakous, stejně tak historické území Vitorazsko a při jižní moravské hranici Valticko a prostor soutoku řek Dyje a Moravy. Jižní hranice Slovenska je požadována až k řece Dunaji a dále pak zahrnuje nejenom oblasti obývané Slováky, ale i oblasti s převahou maďarského osídlení. Hranice se tak opět výrazně blíží až k zmíněnému hlavnímu městu Uher – Budapešti. Na východě je k tomuto území začleněno i okolí města Užhorodu, pozdějšího hlavního města rovněž připojené Podkarpatské Rusi.

Odlišnost v zákresu průběhu státní hranice může dokladovat nedostatečnou informovanost původce tiskoviny o úrovni vládních požadavků na rozsah území nového státu, o stavu jednání, nebo též rozdílnost názorů na potřeby státu v tomto ohledu.

I tato mapa je velmi nevzhledná, málo zřetelná a špatně čitelná. Polohu velkých sídel však lze ještě dosti dobře rozpoznat a především je výrazně silnou čarou naznačena požadovaná státní hranice. To umožňovalo jednak dostatečnou prostorovou orientaci v samotné mapě i orientaci v rozsahu územních požadavků. Tato mapová pohlednice pak i v této podobě mohla a nepochybně i splnila svůj propagační účel. Její rubová strana má natištěné adresní linky, je označena jako dopisnice. Vydána a vytištěna byla v Praze.

Ani jedna z těchto dvou pohlednic není nijak datována a lze těžko přesně určit dobu jejich vzniku a vydání, a tedy vlastně ani pořadí jejich vydání. Nelze vyloučit, že spatřily světlo světa v přesně opačném pořadí, než je zde uvedeno.

Poslední pohlednice, kterou uzavřeme náš stručný výklad, je zřejmě nejmladší, avšak nevznikla na domácí půdě, jak bychom mohli očekávat, nýbrž opět mimo území našeho státu. Byla vydána, pravděpodobně v malém nákladu, ve Spojených státech amerických (USA):

Na rubu je tato tiskovina sice označena jako Post Card, tedy pohlednice, je však spíše pozvánkou než pohlednicí. Je pozvánkou na recepci a jako zvoucí je uveden Charles Pergler. Dotyčný Karel Pergler (1882 Zavadilka – 1954 Washington)¹⁶ byl československým diplomatickým zástupcem v USA. Recepce je spojena s datem 28. a 29. 5. 1919¹⁷a zřejmě se uskutečnila v městě Bostonu.¹⁸

Výrazná, jasnou červení tištěná mapa v rozsahu historických českých zemí nedokumentuje snahu o jakékoli další územní nároky, a to přesto, že takovéto nároky byly v roce 1919 vůči sousednímu Německu i Rakousku vzneseny,¹⁹dotyčná jednání v době vydání pohlednice ještě nebyla ukončena a příslušné mírové smlouvy s Německem a Rakouskem byly podepsány až později (s Německem 28. 6. 1919 ve Versailles a s Rakouskem 10. 9. 1919 v Saint-Germain-en-Laye).²⁰ Je požadováno jen Slovensko v rozsahu po řeku Dunaj, dále území na východ zasahující až k městu Užhorodu, na jihovýchodě pak poněkud hlouběji do vlastního Maďarska než bylo později dosaženo. Tento stát je napříč výrazně popsán negativním písmem The Czechoslovak Republic. Většina popisů je vůbec v anglickém jazyce, jen některé zeměpisné názvy jsou v místně příslušném jazykovém znění. Popsána jsou sousední území a vybraná sídla spolu se zákresem několika nejvýznamnějších vodních toků, názvy nesou řeky Dunaj, Labe, Odra a Visla, to však k základní orientaci postačovalo.

Tento zvláštní tisk tak plnil vícerou úlohu, tou hlavní však byla přece jen propagace mladého státu.

Je pravděpodobné, že podobných pohlednic propagujících a zobrazujících rodící se mladý samostatný československý stát vyšlo v oné době mnohem více. Autor však může v současnosti předložit bohužel jen tyto.

Později se objevily pohlednice, které představovaly náš stát po všech jednáních v podobě, v jaké existoval do rozhodnutí mnichovské konference v roce 1938.²¹Těmi se však již v tomto krátkém příspěvku nebudeme zabývat.

Závěrem lze říci, že i tyto malé tiskoviny – mapové pohlednice – si plně zaslouží naši pozornost, a to jako takové i jako mapové kuriozity, v některých případech též jako pramen. Jsou cenným dokladem doby a jejich co nejúplnější soupis by byl nesporně prospěšný.²²

 

Poznámky a zdroje

1 Praha na dobových pohlednicích 1886-1930 : Hradčany, Malá Strana, Staré Město, Židovské Město, Josefov, Nové Město, Vyšehrad. 1. vyd. Editor Edmund Orián. Praha : Belle Epoque, 1998. s. 11. ISBN 80-86214-00-1.

2 Obvyklý základní formát se blížil rozměru 90 x 140 mm, měřeno levá x dolní strana. Jako větší formát je možno doložit formát dvojnásobný, a to buď základní formáty nad sebou, nebo vedle sebe. Přibližná velikost pak byla 180 x 140 mm nebo 90 x 280 mm. Později byl zaveden formát 100 x 150 mm. Následné větší formáty byly pak násobky tohoto rozměru. Archiv autora.

3 KLIMEK, Antonín. Jak se dělal mír roku 1919 : Československo na konferenci ve Versailles. Praha : Melantrich, 1989. Dne 11. 11. 1918 uzavřelo Německo příměří, s. 1. Slovo k historii, roč. 1989, č. 19.

4 Československé dějiny v datech. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1986. s. 386.

5 Autor měl prozatím možnost posoudit tyto mapové pohlednice výhradně jen ze svého archivu.

6 KLIMEK, A. Jak se dělal mír roku 1919, s. 13. (jako pozn. 3)

7 Plná data jejich narození a smrti jsou: Masaryk (7. 3. 1850 – 14. 9. 1937), Beneš (28. 5. 1884 – 3. 9. 1948 ), Štefánik (21. 7. 1880 – 4. 5. 1919). Viz Wikipedie, otevřená encyklopedie.

8 Archiv autora.

9 KLIMEK, A.. Jak se dělal mír roku 1919, s. 5. (jako pozn. 3).

10 Československá vlastivěda. Díl V. Stát. Praha : Sfinx Janda, 1931 ČAPEK, Emil. Politický vývoj a strany v Československé republice, s. 463.

11 Československá vlastivěda. Díl V. Stát, s. 457.  (jako pozn. 9),

12 Plná data jeho narození a smrti jsou: 28. 12. 1856  – 3. 2. 1924. Viz Wikipedie, otevřená encyklopedie.

13 8. 1. 1918, doplňky 12. 2. 1918 a 27. 9. 1918.  KLIMEK, A.  Jak se dělal mír roku 1919, s. 2 (jako pozn. 3).

14 KLIMEK, A.  Jak se dělal mír roku 1919, s. 26 a 34 (jako pozn. 3).,

15 O této mapě viz blíže GRIM, Tomáš. Budoucí republika československá. Praha : ÚAZK ZÚ, 2008.

16 K jeho osobě viz heslo Pergler Karel, Dr. in: KOLEKTIV: Nový velký ilustrovaný slovník naučný, sv. XIV., nakladatelství Gutenberg, Praha 1931, s. 274. Plná data jeho narození a smrti jsou: 6. 3. 1882 a 14. 4. 1954. Viz http://search1.seznam.cz/google?q=karel+pergler. Místo narození je uváděno jako Zavadilce (resp. Liblín) u Radnic v Čechách.

17 Viz údaje na rubu pohlednice.

18 Dle místa konání Faneuil Hall. Poznámka autora.

19 Více k tomuto GRIM, T. Budoucí republika československá (jako pozn. 15). Zde odkazy na další literaturu.

20 Československé dějiny v datech, s. 389 a 390 (jako pozn. 4).

21 Jednání zástupců Francie, Itálie, Německa a Velké Británie o odstoupení československého pohraničí Německu dne 29. 9. 1938. Výsledkem byla Mnichovská dohoda, kterou československá vláda přijala dne 30. 9. 1938. Československé dějiny v datech, s. 417 (jako pozn. 4)..

22 Příspěvkem k problematice je pamětní tisk k 90. výročí samostatného československého státu. GRIM, Tomáš..Samostatný československý stát na mapových pohlednicích, Praha : Zeměměřický úřad, 2008, 2009.

Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /data/web/virtuals/67411/virtual/www/domains/staremapyceska.cz/wp-includes/class-wp-comment-query.php on line 399